Weekend in New Jersey

Tak jsem navrácena z víkendu a musím říct, že to byla paráda. :-) I když teda to cestování mě stálo pár nervů. :D Cesta tam v pohodě relativně, nebyl traffic, navíc při cestě z NYC se neplatí žádné tolls (mýtné), takže to fičí. A navigace navigovala spolehlivě, takže jsem za zhruba 45 minut byla u Rádi v Bloomfieldu.

(Ještě než jsem vůbec vyjela, tak jsem popřála HD k narozeninám a předala mu svůj dárek - becherovku. Vypadal, že má fakt radost a že prý jestli to není moc silné, že loni dostal slivovici a že ho to málem zabilo. :D)

S Ráďou jsme měly v plánu zajet se podívat do Hobokenu, odkud je úžasný výhled na Manhattan. Původně jsme plánovaly jet autem, ale Chuck (Rádi HD) nás odradil, že prý se tam absolutně nedá kde zaparkovat, tak jsme zajely autem k nádraží a do Hobokenu vzaly vlak. Určitě jsme si ušetřily pár šedivých vlasů. :-)

 

Hoboken

Hoboken

Nejlepší bylo, jak Chuck básnil, že tam můžeme strávit třeba celý den a my nafotily pár fotek a po půl hodině, že teda bychom se mohly vydat zpátky. :D Ale ještě tam určitě někdy musíme zajet v noci. :-)

Zpátky v Bloomfieldu byl akorát tak čas na PARTY. :-) V liquor shopu jsme ulovily margarity, malibu a k němu ještě tonic. A samozřejmě jsme se opět mírně řečeno opily. :D A s námi i Chuck, který ještě v mezičase vyráběl terasu. Tak doufám, že ji nebudou mít nakřivo. :D 

Margarita time!

Dnes jsme chtěly jet na pláž. No, co vám budu povídat, to se samozřejmě nekonalo, protože jsme byly totálně KO. Jediná akce, které jsme byly schopné, bylo sjet si na froyo, starbucks a zpátky domů pustit si seriál. :D

Já odjížděla něco kolem půl sedmé back to New York. A teda jako moje nervy! Traffic jak blázen, jela jsem skoro hodinu a půl. Ale dojela! :-) A hlavně ... kdy jindy se chcete cítit víc "americky", než když stojíte v šíleném trafficu někde uprostřed George Washington Bridge přes řeku Hudson a před sebou máte výhled na celý Manhattan? :-) Kdyby mi toto někdo před půl rokem vykládal, tak si asi zaklepu na čelo a doporučím mu vyhledat psychiatra. Já bych v životě nejela ani do Brna, top level pro mě byla tak možná Ostrava. :D

Ještě vám tady musím přidat video, ze kterého já osobně teda umírám smíchy. :D Tak si taky zlepšete náladu. :-))

Bye bye, kids!

Tak je to tady, dnes poslední pracovní den a zítra ráno dětičky odjíždějí na 7 týdnů na camp. I když jako ono to s tou prací dneska není moc horké, oba rodiče jsou doma a probíhají poslední přípravy, to tady řeší víc, než když já odjížděla na rok. :-D

Vůbec celý týden je takový postavený na hlavu. Starší už měla relativně volno, jen v úterý a středu měla nějaké final exams, tak jsem ji vezla asi na dvě hodinky do školy a včera různě po kamarádech, jsem z toho auta málem ani nemusela vylézt.

Večer jsem ji vezla na birthday party a hned vedle probíhal PROM. Tak jsem se na chvíli stala součástí pravého amerického maturiťáku. :-)) Jako to jste neviděli, já místo klasických 10 minut, které by cesta od nás z domu zabrala, uvízla v traffic na půl hodiny. Ta děcka tam svážely autobusy, popřípadě limuzíny - v životě jsem jich neviděla tolik pohromadě - dopravu řídili policajti a podobně. Je to tady big deal. :-)

Další milestone je, že se mnou starší komunikuje! :D Tedy na vyšším levelu, než je "can you get me at the close entrance". Nejdřív to bylo, že je vedro a jestli v ČR je taky takové vedro ... a včera se ptala, jaké mám plány na léto, jestli budu cestovat apod. No nestačila jsem zírat. :-))

Co mě ale sere čím dál víc, je ten kreténský čokl. Včera starší s kámoškou šly ven na zahradu a že jestli bych je nevyfotila. A čokl samozřejmě s náma, jenže mu nikdo na krk nenasadil ten obojek na invisible fence, aby dostal ránu, kdyby se snad chtěl pokusit o útěk. A jak už jsme chtěly jít dovnitř, tak on ležel pod lehátkem a domů nepůjde. Tak jsem se snažila ho chytnout a ten dement vyskočil a zakousl se mi do prstu. Krve jak z vola, během vteřiny jsem měla zakrvácenou celou ruku, takže jsem nejdřív ani pořádně neviděla škody, docela jsem se bála podívat. :D No dopadlo to asi nějak takto:

Ještě mi třeba někdo může říct, že je to přece jen roztomilý pudlík a zadupu ho do země! :D Bolí to jak k**** a to nemluvím o tom, že mám z prstu spíš takový nateklý páreček. :D Dneska mi teda rodina na to dala nějakou mast s antibiotiky, tak sice nevím, jestli to něčemu pomůže, ale uškodit to asi nemůže. 

Tolik k uplynulému týdnu. Naštěstí už tu máme pátek. :-) HD má zítra narozeniny, takže snad se ještě během dneška někam dostanu, dohledala jsem si na netu, že se dá v jednom liquor shopu v Rochelle sehnat Becherovka, tak v to doufám, protože nemám záložní plán. Sice za ni chtějí asi 25 dolarů, ale holt nedá se nic dělat. Ale tímto už budu mít narozky z krku, alespoň co se týče mé náhradní rodiny. 

Mějte se krásně, užívejte krásného počasí a já se zase brzo ozvu! :-)

Back to school + plans for July

Tak jsem v neděli byla opět ve škole. A musím říct, že mě to fakt bavilo. :-) Docela se těším, až nastane chvíle, kdy přestanu dělat služku a začnu zase dělat něco smysluplného. :D I když to tvrdím teď, až přijde ta chvíle, kdy budu muset hodiny trávit v knížkách, nejspíš si budu přát, abych raději měla ty tři koše prádla na vyprání. :D:D

Každopádně v neděli jsem ve škole strávila téměř celý den. Tak nějak se to celé týkalo Bostonu a okolí, bavili jsme se o War of Independence, britských koloniích, Mayflower, Boston Tea Party, Salem Witch Trials apod. S Ráďou se v nás alkoholičky nezapřou, jelikož když jsme si měly zvolit téma, na které budeme dělat research, nemohlo to být nic jiného, než Samuel Adams Brewery. :-D A taky už jsem si tak nějak zvolila téma svého final project, což bude vymyslet trip pro pár na několik dní, a to právě do Bostonu. Zatím jsem excited, což mě zřejmě přejde hned poté, co s tím začnu. :-D Ale všechno je lepší, než lepit nějaké debilní memorialy z kartonu. A úplně nemůžu z toho, jak jsou Amíci tak hrozně pozitivní... Když jsem psala naší lektorce mail s tím tématem svého projektu, jestli je to OK, tak mi odepsala, že "sounds great, can't wait to see that!". Jako já vím, že ona to napíše každému a je jí zřejmě úplně jedno, jak to bude vypadat, ale i tak mě to pořád dostává.

Jinak se nic nového asi ani neděje. Příští víkend mám v plánu udělat nízkonákladový, potřebuju zase začít šetřit na nějaké ty výlety apod. V červenci totiž chceme podniknout trip na Coney Island, Philly+Atlantic City a pak jedeme na ten školní trip do Bostonu. :-)

Coney Island

Philadelphia

Atlantic City

Boston

Týden blbec

Tak tento týden, ten stál opravdu za to.

Já nevím, většinou mě v pondělí přepadají deprese, do víkendu daleko, všude bordel a samozřejmě kdo jiný to uklidí, než au pair. Třeba jsem do dneška nepochopila význam takových malých talířků, kam moje rodina odkládá použité pytlíky od čaje. Tak to rovnou vyhodím do odpaďáku, ne? Není v tom nejmenší rozdíl, až na to, že ten talířek se pak musí umýt, nebo spíš NĚKDO ho musí umýt, neb to sám provede asi těžko, že.

Do toho celý den pršelo. U nás se říká, že by ani psa nevyhnal. Já šla večer sondovat, jak s venčením, protože se mi opravdu nechtělo. Tak mi bylo řečeno, že můžu i později, ale že stejně nevypadá, že pršet přestane. Hm, paráda. Došla jsem zpátky a HD se zasmál a říká: You got wet, huh? No ... v tu chvíli jsem něco zamumlala a valila k sobě do basement, protože jinak bych začala buď hystericky řvát, nebo brečet. Nechtěla jsem před ním ani jedno. Jinak ve čtvrtek se situace opakovala, s tím, že mi bylo řečeno: Take an umbrella. :-D

V úterý klasika, vstanu, jdu chystat snídani, budím starší ... a ta mi řekne, proč ji jako budím, že jí už škola skončila?? Aha, tak díky, že mi to někdo oznámil. :-D Takže já jsem se takovým způsobem dozvěděla, že "mému" dítěti začaly prázdniny. Týden nemohl začít lépe. :-)

Taky bylo vtipné, matka po mně chtěla cosi nakoupit, tak jdu do obchodu, stojím u regálu, vybírám a nějak jsem se zaposlouchala, asi až moc aktivně, do hudby a kolemjdoucí prodavač na mě: That's so nice seeing customers dancing in the isle. Have a good one! :D Tak mě pobavil. Dneska jdu do toho samého obchodu, že si koupím pivo a doma si pak pustím nějaký film, prostě pohoda, nikam ven se mi moc ani nechtělo... Přijdu k pokladně a týpek na mě: Oh, that's you! Do you drink every Friday? :D Já fakt nevím what's wrong with me, ale lidi si mě tady prostě pamatují. Ať už to je v DD, tom jejich slavném židovském košer obchodě, pizzerii nebo supermarketu.

Každopádně jsem ráda, že je pátek! Vlastně už sobota. :-) I když on ten víkend taky nebude žádné terno, v neděli nás čeká škola a mailem už přišly nějaké úkoly, hrozně se mi do toho chce. :-) Ale zase mě drží při životě, že už jen týden a pak děcka mizí na camp. Sedm týdnů nebudu prát jiné prádlo, než to svoje, to zní jako rajská hudba. :-D

Mějte se krásně a užívejte víkendu! A já se snad zase brzo ozvu... :-)

6th month, let's get started!

V sobotu jsem vyrazila za Jančí do WP a byly jsme, mimo jiné, v kině na film Now you see me. Všem doporučuju, nám se to tedy líbilo moc a určitě to chci vidět znovu!

Jak už jsem tuším psala v minulém článku, tak matka chtěla, ať jsem kolem šesté doma, že mě nejspíš budou potřebovat. Mladší tu měla na sleepover asi šest holek. Nakonec jsem tu ale teda byla zbytečně, protože rodiče vše zvládli sami - vyzvednout holky, vyzvednout jídlo a ještě nějaké další věci - takže mi bylo řečeno, že mám zase off. :D No nádhera. :D Takže něco po osmé jsem se sebrala a valila zase ven, na sraz s Veru. V rematch se jí ozvala rodina, tak jsme to musely probrat, byla u nich v neděli na návštěvě a zítra večer se stěhuje na Manhattan. :-) Kdybyste to viděli, byt v 53. patře na Upper West Side a ten výhled! :) Já jí snad budu ještě závidět. :)

V neděli dopoledne jsem se vydala do city. Sice totálně nevyspalá, protože místní kinder party se holkám protáhla do pozdních nočních/brzkých ranních hodin a od osmi od rána to bylo nanovo. Blázinec prostě. Každopádně zavolala jsem si taxi a bylo mi nějaké divné, že mě ta operátorka upozorňovala, ať jsem patient, že to může v tomto trafficu trvat. Pochopila jsem záhy, když jsem nastoupila do auta a první věta byla, v kolik mi jede vlak, říkám že 10:33 (bylo asi nějakých čtvrt, cesta na nádraží cca 10 minut, možná ani to ne). Načež taxikář reagoval: "You are gonna miss your train." Jo, tak díky teda, velice milé! :D Vtip byl v tom, že v Rochelle se běžel maraton, o čemž jsem teda neměla nejmenší tušení, takže všude možně uzavírky. Každopádně taxikář byl boží, celou dobu jsme si povídali, dozvěděla jsem se, že je ze Srí Lanky, že mám hezké jméno a pozval mě na indickou večeři. :D Nejlepší bylo, když jsem řekla, že jsem live-in AP, tak reagoval: "That's good, you don't have to pay any bills." Když pak zjistil, že náš "plat" činí 200 dolarů  týdně a že bych tedy ani při nejlepší vůli nebyla schopná zaplatit jeden jediný bill, natož snad několik, tak mu spadla čelist, že jsme se pro ni málem museli vracet. Co je ale nejdůležitější, vlak jsem stihla a ještě s docela velkou rezervou a účtoval mi stejnou částku, jako by nemusel jezdit těma různýma kotěhůlkama, prý si se mnou dobře popovídal. :-))

V City jsem si jela pro zapomenutý svetr a světe div se, byl tam. :-) Takže paráda. Poseděly jsme, pobavily se ... Tentokrát nás neobsluhoval žádný Čech/Češka, ale Američan. A my když pak chtěly platit, tak mu říkáme, jestli si může rozdělit ten účet a napsat si, kdo co měl. A on to chudák nejdřív nechápal a že to teda rozdělí mezi nás rovným dílem. Pak pochopil, tak si tam začal na té hromadné účtence dělat různé spojovníky, značky a šipky, jako teda aby věděl, kdo měl co... Už jsem se nemohla dívat na to, jak se tam trápí, tak říkám: "I will make it easy for you...", vzala jsem mu z ruky tužku, kus papíru a normálně jsem mu napsala co jsem měla já, oddělila, pak co měl někdo další, oddělila ... Tak ten chvíli koukal a pak nestíhal děkovat. :D No ale hlavně, že jsme se dohodli. :-) Vedle seděl nějaký Slovák, tak jsme se začali bavit a on prý: "Ty se ve světě neztratíš, jsem viděl, jak jsi to vyřešila s tím číšníkem, palec hore." :D

Domů jsem dojela bylo půl dvanácté v noci. A to jsme málem nestihly vlak do Rochelle. Nejdřív měla Verča hard time v Astorii v metru, kdy s ní odmítl komunikovat automat na jízdenky. :D Ostatní už prošli turniketem a Veru to pořád vracelo cash. Tak jí dávala Ráďa debitku, ať to zkusí, jenže tu to taky odmítalo, nakonec to zaplatila až mojí kartou. Jako představte si situaci, kdy my stojíme už v prostoru metra a zpoza mříží na Verču křičíme svoje pin kódy. :D Každopádně bylo půl jedenácté když jsme dojely na Times Square, vlak z GCT odjížděl v 10:40. Ještě, že zrovna přijel shuttle, takže jsme do něj naskočily a s rezervou zhruba jedné minuty ten vlak stihly. :-)

Jinak horká novinka je, že jsem si zaplatila druhý školní kurz a bude to i s výletem do Bostonu v červenci, takže se zase někam podívám. :-) Mám radost, protože vzhledem k tomu, že prodloužení neplánuji, chci toho stihnout procestovat co nejvíc za ten jeden rok. Těším se, těším. :-)

A na závěr ještě přidám nějaké fotky z víkendu:

My little anniversary... :-)

5 měsíců! Zdá se to úplně neuvěřitelně neskutečné, že už je to pět měsíců, co jsem ubrečená šla uličkou k pasové kontrole jak na smrt. :-)) Samozřejmě plna očekávání a natěšená, ale to loučení, to byla hardest part!

Pak když se posunu někam o týden dál, kdy jsem první víkend půlku prospala, druhou půlku probrečela s tím, že chci okamžitě domů a jestli jsem se náhodou neuhodila do hlavičky, když mě napadlo jet na rok do Ameriky hlídat děti. :D

No a pak je tady střih, five months later - mám kolem sebe úžasné lidi, viděla jsem místa, o kterých se mi ani nesnilo a další doufám ještě uvidím, občas sama sebe překvapuju, co vše jsem schopná vyřídit a zařídit v angličtině ... Prostě škola života jak se patří! :-)

Řekla jsem si tento týden konečně o balíček, takže doufám, že rodičové nezklamou a něco mi sem dorazí. :-) Já jsem se také rozhodla něco poslat - na radu jedné z AP jsem vzala obyčejnou bublinkovou obálku (koupená v dollar shopu vyšla asi na 50 centů), nalepila na ni 4 obyčejné známky (dokonce ani nejsou international - čtyři ty známky vyjdou asi na 1,8 dolaru), zalepila, hodila do schránky. Stalo se tak v úterý, je pátek ráno a stále se mi nevrátila, takže doufám, že už putuje pěkně do ČR. Jelikož mě to docela povzbudilo, tak mám dnes v plánu hodit do schránky několik dalších, takže se pár z Vás může těšit na balíčky. :)

V úterý jsme měli meeting. Říkala jsem si, že bych asi měla jít, když jsem poslední dva vynechala, takže jsem se domluvila s HD, že budu odjíždět něco po sedmé, naštěstí s tím neměl problém. No aspoň jsem se vyhnula venčení debila. :-)

Sraz byl na pláži v Rye. Konečně jsem se taky dostala na pláž, pořád jsem to jen plánovala. :-)

Oakland Beach:

Ve středu ráno jsem v kuchyni chystala svačiny a došel HD a úplně měl takový strašný výraz v obličeji a že: "Terrible things happend yesterday." Tak jsem se lekla, že jsem něco zkazila a z něj vypadlo, že jak byli před dvěma týdny na víkend u té rodiny v DC, tak ten chlapík, mimochodem otec čtyř dětí, spáchal sebevraždu. Pochopila jsem z toho, že už byl missing od neděle a právě v úterý našli tělo, spolu s dopisem na rozloučenou. Jako mazec... Takže rodina mi včera brzy ráno odjela na pohřeb do Washingtonu. Tedy kromě mladší, která šla normálně do školy, takže i pro mě to znamenalo klasický pracovní den. 

Jinak je tak nějak více méně vše při starém. Mladší mi oznámila, že "you should make plans for Saturday" - protože ona má sleep over a prý budou "loud" a navíc tady v basement a pro mé vlastní dobro bych tu neměla být. :D:D Jak milé! Každopádně jsem se včera ptala matky a bohužel bude potřeba má asistence, takže banán. :-( Valím dneska koupit špunty do uší. :-D

Dostala jsem mail z Beer Garden, že v lost&found se jakýsi černý svetr nachází, takže doufám, že to je ten můj. :-)) Takže snad se s holkama domluvíme a sjedeme tam během víkendu. Mohla by vyjít neděle, když v sobotu mám nejen já, ale i Ráďa, ten debilní babysitting. Pak tady bude třeba uskutečnit sraz ve WP s Jančí, slíbila jsem jí půjčit kufr na její dovču na Floridě. :-)

Každopádně snad si víkend opět užijeme. I když už i nás tady dostihl déšť. Ale doufám, že v ČR už se situace obrací k lepšímu! 

Baseball game at Yankee Stadium!

Pracovní týden utekl neskutečně rychle, ani jsem to nestihla zaregistrovat a už byl zase pátek. :-) Nejspíš to bylo i kvůli tomu pondělnímu volnu, samozřejmě jsem se nezlobila. :-)

V týdnu jsme se s holkama dohodly a koupily lístky na baseball. Teď bylo ještě potřeba pobrat pravidla, takže tímto děkuji svému tatínkovi za podrobné vysvětlení na skypu. :-)

Doma byl klid - otec na služební cestě ve Vegas a holky s HM měly plány, takže sobotu jsem měla volnou. Pracovat jsem měla původně v neděli cca od 5 pm, ale jelikož HM zrušili let a letěla až v pondělí ráno, tak ani to se nakonec nekonalo a byla jsem off.

V sobotu jsem do City jela něco před polednem, takže jsem se aspoň pořádně vyspala. :-) Měla jsem dost času, než dojela Ráďa, tak jsem skočila do Starbucks a rovnou ji vyzvednout na Port Authority. Spolu jsme skočily do Yankee shopu - já původně nechtěla kupovat nic, ale nakonec jsem neodolala kšiltovce. :-D

Pak jsme to vzaly rovnou na metro z Times Square do Bohemia Hall & Beer Garden na nějaký ten oběd a pivo. Očekávám, že mi opět všichni budou tvrdit, že tady zřejmě nedělám nic jiného, než že si užívám a chlastám. :D Jen chci podotknout, že asi těžko budu postovat fotky sebe a pračky, když dělám laundry, případně sebe a vařečky, když připravuji večeři atp. Povětšinou s Vámi, ať už na blogu nebo na facebooku, sdílím jen zážitky ze svého volného času, který se opravdu snažím trávit někde hodně daleko od dětí. :-)) A oproti Česku, kdy jsem byla v baru/hospodě/klubu téměř každý víkend, je tady ze mě téměř abstinent. :-D 

Každopádně v Queensu jsme potkaly několik Amíků, až se nám nechtělo odcházet na ten baseball. :-D Dokonce si na naše doporučení objednali becherovku a i jim to chutnalo. :-)) Nakonec ale bylo třeba se zvednout a valit zase na metro, až jsem tam v tom spěchu nechala svetr. :-( Ráďa má na toho jednoho týpka číslo, takže by mi ho tam snad měli nechat plus jsem psala na jejich FB, no snad tam na mě bude čekat. :-D 

Vůbec ta cesta byla divoká, ztratily jsme se v metru! :D Resp. neztratily, ale nikde jsme neviděly značení, tak jsme prostě sedly na první čtyřku, co dojela, a samozřejmě to byl směr downtown, namísto uptown, kterým jsme potřebovaly jet. Ale na další zastávce jsme se už zdárně zorientovaly a konečně jely do Bronxu k Yankee Stadium. Pamatuju si, jak jsem byla nervous z cesty do Prahy na ambasádu. Myslím, že po new yorské zkušenosti bych si mohla dát pražské metro poslepu. :-D

Každopádně, baseball. Úžasná atmosféra, fakt mě to bavilo. :-) Nezapomenutelný zážitek, tohle v Česku prostě nezažijete. Ačkoliv Yankees byli dost marní a prohráli na plné čáře. :-)) 

NY Yankees vs. Boston Red Sox

NY Yankees vs. Boston Red Sox



Go go, Yankees! :-)



Czech fans! :-)

V neděli jsem šla do kina. Původně jsem tedy myslela, že mám čas jen do té páté, takže jsem se pohybovala jen v Rochelle, ale někdy odpo mi přišla textovka od HM, že jí zrušili ten let. Samozřejmě jsem měla radost. :-) Byly jsme na film Hangover III. a musím říct, že luxus! Dvojka mě nijak neoslovila, tak jsem ani trojce moc nedávala, ale o to víc mě překvapila! Pak jsme zašly na jídlo a nakonec u nás zkoukly ještě jeden film, a sice The Impossible - true story o rodině, která přežila tsunami v Thajsku v r. 2004. Akorát doporučuju možná v opačném pořadí, nejdřív to psycho a na to komedii. :-))

A tak nějak válčíme. :-) Hádám, že se ozvu zase někdy během víkendu či příštího týdne, nebo možná v pátek napíšu nějaký výroční článek, čeká mě totiž pětiměsíční výročí! :-)