1000 Islands + Niagara Falls

Dubnový víkend off byl ve znamení česko-slovenského výletu ke kanadským hranicím. :-)

V sobotu ráno jsme vyjížděli z Chinatown na Manhattanu, ještě jsme potom nabrali další cestující včetně naší Rádi v New Jersey a pak hurá na zhruba sedmihodinovou cestu. Bylo to sice dlouhé, ale jelikož jsme jely v naprosto skvělém složení, tak jsme se opravdu nenudily ani na chvíli, naopak. Hned v autobuse jsme načaly nějaké ty alkoholové zásoby a posléze se málem počuraly, jelikož jsme za celou cestu stavěli asi jen na dvě (kuř)pauzy. :-)) Ale měli jsme velice cute průvodce v autobuse, všichni to byli Číňani a spolucestující taktéž, případně nějací Pákistánci... njn, všichni ostatní jedou na Niagáry z kanadské strany, neb nepotřebují víza, že. :D A do toho řidičku autobusu - drsná paní, celou cestu jela v teplákách, ale na rukách náramky, prstýnky a ty náušnice! :D

Na cestě... :-)

V odpoledních hodinách jsme tedy dojeli k prvnímu cíli naší cesty, a sice Thousand Islands. Tam jsme měli zaplacenou plavbu lodí kolem těch ostrůvků. Byla možnost sedět dole v relativním teple, nebo vylézt nahoru na palubu, kde teda byla kosa jak sviňa, ale zase člověk aspoň něco viděl. Řekly jsme si, že když už tu jsme a za ty peníze, že teda jako budeme nahoře - myslím, že jsme neprohloupily. :-) Mimochodem jsme se dokonce ocitli za hranicemi Kanady a dokonce jsme tam potkaly Čechy. Mně se zdálo, že slyším češtinu, ale říkala jsem si, že jsem asi moc chlastala v tom autobuse a mám halucinace. :D A pak jsme poprosily jednoho kluka, jestli by nás nevyfotil a on když podával zpátky foťák, tak zahlásil: "Není zač". :D

Honeymoon.. :-))

Tisíc ostrovů? Účes stále drží... :D

Naši čínští průvodci... :-)

Po plavbě jsme jeli na večeři. Vzali nás do podniku "all you can eat", takže jsme zaplatili 16 dolarů a mohli si nabrat co jen žaludek ráčil. :-) Teda docela mě mrzelo, že jsme na to měli fakt docela málo času, klidně bych tam pobyla déle. :D Ale měli výborné sushi, lososa, kuře, bramborovou kaši, ... :-) Prostě vše možné. Holky si tam pak ještě dávaly zmrzku, puding a ovoce ... no pořádně jsme se nadlábly. :D Pak jsme ještě rychle spěchaly na benzinku, co byla přes cestu, přece jen bylo třeba dokoupit zásoby na večer - takže 12x pivečko. :-)

Jediná nevýhoda toho byla, že budíček se ozval v pět ráno, protože v šest už se zase vyráželo, tentokrát na Niagara Falls. Nejdříve jsme byli na Old Fort Niagara, což se nám nechtělo platit, tak jsme se jen prošly kolem, vyfotily pár fotek, včetně skyline Toronta, bohužel dost v dálce a hlavně mlze ... ale přece! :-) Pak jsme jeli na Power Vista - elektrárna a ocitli jsme se opět velmi blízko Kanadě - byla pouze přes řeku. Tady tu prohlídku jsme neměly zaplacenou, ale nakonec se zjistilo, že je to vlastně zdarma, takže jsme šly taky. :-)

Skupina sedmi Češek a tří Slovenek... :-)

Hodně  v dálce Toronto... :D

A pak to přišlo, konečně ty slavné vodopády! :-) Zaplatili jsme si všichni Maid of The Mist Boat Tour - loď vás sveze až přímo k vodopádům. Na začátku jsme dostali velice slušivé modré pláštěnky a velice záhy pochopili, k čemu že to vlastně. Když se totiž dostanete na té lodi až k vodopádům, je to, jako byste stáli pod sprchou. Ještě nám k tomu měli přibalit gumáky, protože jsme měli v botách dobrý rybník. :D Každopádně to stálo za to, jen mě mrzí, že jsem tam toho víc nevyfotila, ale měla jsem docela strach o foťák, i tak dostal docela zabrat...  Pak jsme ještě skočily na jídlo a už se jelo zpátky směr New York City.

Sečteno podtrženo, velice podařený víkend, nic tomu nechybělo, sranda byla, viděly jsme zase něco nového, ... :-) Už je v plánu zase něco na květen, tak jsem zvědavá, co to bude.

Maid of the Mist

Maid of the Mist Boat Tour

Maid of the Mist Boat Tour

Abych nezapomněla! Konečně máme booknutou dovolenou!
To sice taky byly machinace jako prase... Nejdříve jsme chtěly jet v září. Jenže to moje HM by asi nepřežila, být pět dní bez au pair, když děcka budou chodit do školy a že prý můžu mít dovolenou jen July nebo August. Což jsou samozřejmě ty nejdražší měsíce. No ale dobrá, tak nějak jsme se s holkama dohodly a našly jsme tedy dovolenou poslední srpnový týden. A to zase měla problém, protože oni ještě nemají zamluvenou jejich a že tedy neví, jestli bych mohla!! No mě z ní málem odváželi... Nakonec mi včera večer oznámila, že teda ten týden bude v pohodě.

Takže já jsem hned ráno naklusala do banky a poslala Rádi penízky a ta byla tak hodná, že to pro nás všechny zabookovala. Můžu už tedy s jistotou říct, že 24. srpna si to pofičíme do Miami, kde se nalodíme směr Jamajka a Kajmanské ostrovy a  29. srpna se vrátíme zpátky do Miami, kde taky strávíme pár dní. To bude paráda! :-)

Still alive!

Dostala jsem několik vzkazů, proč jako nepíšu... Omlouvám se, fakt nemám čas. Ale rozhodla jsem se napsat alespoň takové malé připomenutí, že jsem stále naživu. :-)

Tento víkend proběhla tzv. Bat Mitzvah "mého" mladšího dítěte. Přirovnala bych to asi ke svatému přijímání, pro všechny velká událost. V sobotu proběhla část v synagoze, v neděli pak byla party. Já jsem se tedy neúčastnila ani jednoho, ale vlastně mi to ani nijak nevadilo. Sjela se jim tu celá rodina a přátelé z různých koutů USA, ale např. HM bratr z Floridy to v sobotu nestihl, neboť jim zrušili let.

V sobotu po té oficiální části v synagoze proběhla večeře u nás. Bylo tu asi 30 dospělých a 20 děcek, no prostě hrůza. :D Už v pátek jsem HM pomáhala připravovat jídlo. Naštěstí tady opravdu seženete úplně všechno, takže většinu zeleniny už koupila v krabičkách nakrájenou. V sobotu jsem pak akorát jela vyzvednout pizzy, jako tolik krabic, vůbec jsem přes to neviděla jak jsem to nesla. :D

Kolem desáté jsem ale padala pryč a byla jsem za to docela ráda, protože tolik děcek pohromadě fakt nesnesu. :D Veru mě vyzvedla a spala jsem u ní, daly jsme dvě lahve vína, skype s Ráďou, což jsme ale po nějaké době kvůli debilnímu signálu vzdaly, film a šlo se spát. Příjemný večer. :-)

V neděli jsem jako již klasicky měla sraz s Jančí ve White Plains. Zašly jsmě na oběd, daly jsme si Frozen Yogurt, Starbucks, kino, ... Penízky jen létaly vzduchem. :D

: )))

Profilovka :D

Pohodička v kině v houpacích sedačkách :D

Rodina mezitím tedy byla na té party. Mimochodem já předešlý týden vezla šek do House of Flowers a když jsem ho vytáhla z obálky, málem mě odváželi. Byl vypsaný na 4 000 (ano, opravdu tam mají být tři nuly) dolarů. Za kytky. No ty vole. :D

Poznala jsem tento týden nové slečny, včera jsme byly na snídani a dneska kouknout na fotbal. Ale příště už se z toho asi nevykroutíme a budeme si muset taky kopnout do míče. :D Každopádně! Událost dne! Potkaly jsme tam Klička. :D Pokud jste četli článek o DC, tak víte, o koho se jedná ... onen Polák, ze kterého jsme měly celý zájezd srandu. Ale hned se k nám hlásil a dokonce jsme dostaly hug. :D No sranda prostě. Akorát jsem si spálila obličej a jelikož jsem měla celou dobu sluneční brýle, vypadám trochu jako idiot. No, snad to vybledne, doufám! :D

V sobotu ráno vyrážíme směr Niagara Falls, nemůžu se dočkat. :-) To bude legrando grando, už aby to bylo. Takže já se ozvu zase po výletě, předpokládám, že určitě bude co psát. :-)

3 měsíce v USA

Here we go … 3 months down!

Jako by to bylo včera – ta předodletová panika, loučení, …  Já, která brečela po pár dnech na táboře, že se mi stýská a chci domů, která nebyla schopná strávit ani jednu noc u babičky ve vedlejším baráku a uprostřed noci mě musela odnášet domů, protože jsem chtěla za maminkou… :D Ano, tak přesně já žiju už čtvrt roku na opačné straně zeměkoule než moje rodina, mí přátele a všichni ti, které mám ráda. 

Shodou okolností to bylo zrovna tento týden, kdy mě poprvé napadlo, že se mi tady vlastně líbí. Jo, pořád jsou tu věci, které mě neskutečným způsobem vytáčí a štvou, ale … Jsem tu jen na rok. Tak proč bych ten rok měla protrpět a pořád si jen říkat, jak je to tady hrozné a chci domů? Jela jsem tu z nějakého důvodu. Osamostatnit se. Naučit se pořádně anglicky. Cestovat. Takže já si ten rok chci prostě užít. Třeba pak budu mít alespoň co vyprávět vnoučatům … :-)) 

Zlí jazykové teď budou oponovat, že se mi u hnUSAků začíná líbit, že už se nebudu chtít vrátit nikdy a že když nenajdu jiný způsob, tu zelenou kartu si nejspíš namaluju. :-) (Mimochodem ... očekávám ji namalovanou, ale na transparentu příští rok na letišti, tak jsem na Tebe mooooc zvědavá, jestli zase jen tak nekeckáš... :-))

Pravdou je, že jsem na sebe docela hrdá. Když jsem začala mluvit o tom, že bych mohla vycestovat na delší dobu do zahraničí, a to rovnou do Států, většina lidí si asi klepala na čelo. Haha, Ty jo? To určitě… Možná jsem tomu chvílemi sama nevěřila. Mám tendenci věci nedotahovat do konce. Pak jsem se zaregistrovala v agentuře – první krok, ale pořád ještě nic neznamenal. Dala dohromady všechny potřebné papíry, šla na pohovor … A najednou se věci začaly hýbat a i mé okolí pochopilo, že to asi myslím vážně.

Docela často jsem dostávala otázku: Co na to vaši? Moje odpověď? Jim je to asi celkem jedno… :D Je fakt, že ve fázi matching mě otec přestal zdravit „ahoj“, ale používal název aktuálního státu. :D Takže to bylo: „New Yoooooooork“, případně „Californiiaaaaaaaaaa“. :D A až do odletu mi neopomněl připomínat, že jsem stejně do dvou týdnů zpátky, tak vůbec nechápe, co jako řeším… :D 

Ve spoustě věcí jsem se zlepšila. Třeba v řízení auta. A především v parkování. V Česku bych nezaparkovala na místě, kde se v okruhu deseti kilometrů nachází jiné vozidlo. :D Neříkám, že parkuju dokonale, pořád je co zlepšovat, ale aspoň už jsem schopná zaparkovat mezi dvě auta. :D Je to asi i tím, že řídím denně jedno a to samé auto, tak už jsem si vypěstovala jakýsi odhad. Nevýhodou toho je, že už nemám nejmenší tušení, jak použít spojku. Bude to příští rok asi veselé.

Taky se docela těším, až si dám pivo za třicet korun. :D Ale vzhledem k tomu, že tady většinou řídím, je docela příjemné žít v zemi, kde cola je levnější než pivo. :D To se v Česku moc nenosí. :D

Všichni si nás tady pamatujou. V DD už obvykle ani nemusím oznamovat objednávku, ode dveří na mě volají, jestli jako obvykle. :D A když jdu náhodou bez Verči, tak se ptají, kde mám kamarádku. :D Ve čtvrtek jsme byly podruhé v baru, barman nejen že už nechtěl vidět naše ID (které mimochodem chtějí vidět skoro všude, dokonce i když si kupujete mléko - že, Veru :-)), ale omlouval se nám, že nemají pivo, které jsme si dávaly minule. :D

Prostě asi jako všude, i život tady má své plusy a mínusy. 

Chci moc všem poděkovat za podporu. Ať už to jsou komentáře pod články, vzkazy na facebooku, emaily nebo skype hovory. Moc si toho vážím a těší mě, že to tady čtete a některé z vás to dokonce i baví. :-))