"Měníme rok, měníme sny, měníme touhy, měníme názory, měníme požadavky na výkupné, měníme partnerky, měníme auta, měníme zásobníky, ale nikdy neměníme své kamarády!" Al Capone

neděle 30. prosince 2012

One week

Jeden týden? Are you serious?!?

Dneska jsem četla někde na internetu článek "Dva měsíce po ničivé bouři Sandy". A vzpomněla jsem si, jak jsem byla právě tou dobou v kontaktu se svou budoucí host rodinou, jaké jsem měla nervy, že se mi neozývají, jestli jsou v pořádku, jestli mají proud... A teď tady sedím a můj stav by se dal nazvat jedním slovem PANIKA. Pořád si píšu nějaké seznamy, co musím udělat, zařídit, dokoupit, ... A tak nějak mám pocit, že nic z toho není hotovo. :D

Jo, odškrtla jsem si jeden bod, a sice kadeřnice. To je taky dost "vtipná" story. Ve zkratce jsem dopadla tak, že jsem od ní vycházela s hlavou jak pomeranč. Dnes mi její výtvor byl sice opraven, ale i tak si na hlavu nenechám dlouhou dobu sáhnout. :D

Zítra máme Silvestr, což pro mě bude něco jako rozlučka s holkama. Já tedy doufám, že se ještě během týdne nebo víkendu uvidíme, ale tohle bude jízda. :) Pokud se tedy konečně domluvíme, kde že toho Silvestra vlastně strávíme! :D

Ve středu jdu k zubařce, pevně věřím, že už bude vše v pořádku. A někdy mezi tím si musím vyřídit mezinárodní řidičák, plnou moc, odhlásit se ze ZP a UP, dokoupit nějaký dárek HD a další věci, bez kterých se prvních pár dnů neobejdu, svázat projekt, okopírovat všechny důležité dokumenty, vyměnit si peníze, ... No ne že by toho bylo málo. :D

Tak já jdu zase něco dělat ... No, spíš si pustit seriál nebo se začíst do knížky, to by mě mohlo přivést na jiné myšlenky. :D

neděle 16. prosince 2012

3 týdny do odletu

Máme tu dvě hodiny ráno, 3 týdny do odletu a já ... nemůžu usnout. :D

Je to docela mazec, mně to pořád nepřijde, že už je to tak blízko, přeci jen jsou před námi ještě celé Vánoce, Silvestr, Nový rok ... a pak odlet. :D

Každopádně bych řekla, že už mám dost věcí zařízených, nakoupených ... a dost věcí nechávám až na leden. Mezi ně patří návštěva pracáku a zdravotní pojišťovny, vyřízení mezinárodního řidičáku a vyřízení plné moci. Jo a 2. ledna mě čeká návštěva zubařky, v pořadí již třetí. Doufám, že tentokrát už to bude naposledy, i tak to je dost na poslední chvíli!

Jinak už jsem si nakoupila čočky na celý rok (nechala jsem v tom eshopu tolik peněz, že mi jako dárek poslali autíčko na dálkové ovládání :D), čekám až se mi vyrobí nové brýle, mám kartáčky Curaprox, parfém,   sprcháč, šampon a další nezbytnosti, oba kufry ... To byla taky taková vtipná příhoda s kuframa. Týden jsem to odkládala, pořád jsem váhala a když jsem se konečně rozhodla si kufr objednat, při objednávce mi to hodilo hlášku "není skladem". No a bylo mi řečeno, že si někdo poslední kus v červené barvě objednal 3 (ano, čtete správně, TŘI) minuty přede mnou! Takže jsem se musela spokojit s kufrem černým ... tss. :D

Ve čtvrtek jdu na předodletovou schůzku do Student Agency. Jednak mě oberou o 300 dolarů a jednak bych měla dostat kontakty na další slečny letící 7. ledna. Ne že bych většinu už neznala... :D Každopádně dneska jsem si psala s Jančou, co už má tuto schůzku za sebou, a prý ten seznam obnáší 10 jmen! Jako tolik Češek pohromadě tam snad ještě neměli. :))) To Christelle (Francouzka, se kterou jsem v kontaktu - bude bydlet v městečku kousek od New Rochelle) chudák letí sama.

No, jsem na to zvědavá. Za tři týdny touto dobou ... :-)

čtvrtek 6. prosince 2012

Ambasáda

Ambasáda, místo, při jehož návštěvě se i těm otrlejším Ameriky chtivým lidem rozklepou kolena. :-) Ani já jsem nebyla výjimkou, i když moje nervozita vycházela spíš z toho, že Praha je pro mě něco jako španělská vesnice.

Ale musím se pochválit, vše jsem bez problémů našla a v metru jsem si počínala téměř jako rodilý Pražan. :D Nooo ... dobře, rodilý Pražan by pravděpodobně na hlavním nádraží nevlezl na nástupiště, odkud jezdí metro přesně opačným směrem, než potřebuje, a po nástupu by místo bedlivého sledování tabulky s vypsanými stanicemi a trasami raději četl knihu, ale ... i tak to považuju za úspěch. :-)) K ambasádě jsem dorazila se zhruba půlhodinovou rezervou - času jsem využila k návštěvě Starbucks - kafe bylo potřeba, vzhledem k tomu, že mi budík zazvonil o půl čtvrté ráno.

A pak už hurá k ambasádě. Hrozně to tam hrotí. Byla nás tam skupinka asi pěti lidí, tak nás hnali asi pět metrů od vchodu, že jako stojíme moc blízko. :D Pak mi vzali mp3 přehrávač i se sluchátkama a telefon, dostala jsem oranžovou, nutno podotknout, že velice slušivou, visačku a šlo se na věc. U okýnka č. 1 jsem odevzdala veškeré papíry (naštěstí mi nic nechybělo), u okýnka č. dvě zaplatila poplatek za vízum ... a pak čekala. Lidí šíleně, rodina s mimčem, rodina se dvěma ukřičenými dětmi, do toho hrála televize a konzul vyvolával jména stylem, že jsme se na sebe vždycky všichni podívali, KDO že to teda je na řadě, vůbec tomu nebylo rozumět. :D

Po dvouhodinovém čekání jsem k okýnku č. 6 doputovala i já. Pan konzul Jeremy byl moooc milý pán, pořád se usmíval a po třech minutách bylo hotovo. Takže jsem spěchala pryč, protože už bylo skoro 11 a my měly v deset sraz s Kristýnkou, trošku nestíhačka, navíc bez mobilu jsem jí ani neměla jak dát vědět. Po menších komplikacích, kdy jsem původně chtěla jet tramvají a nakonec skončila v metru - blondýna, no - jsme se konečně našly. :D A bylo to super, sice to byl jen takový krátký oběd, ale měly jsme se fajn. :)

A cesta domů, to byl jeden velký zážitek! :) Jelikož je tolikátého, kolikátého je, veškerý palubní personál ve vlaku Regiojet byl v maskách Mikuláše, andělů a čertíků. :)) No pecka, to byla pekelná jízda! Atmosféru umocňoval fakt, že dnes všichni pracovali zadarmo - peníze, které by jindy samozřejmě za svou práci dostali, věnují sdružení, které pomáhá dětským domovům najít dětem nové rodiny. Taky jsem přispěla a dostala za to od Mikuláše baliček. :)))


Jinak už jsem nakoupila i nějaké dárečky rodince, holkám i HM balíčky v Manufaktuře a k tomu maličké krtečky - přívěsky.