"Měníme rok, měníme sny, měníme touhy, měníme názory, měníme požadavky na výkupné, měníme partnerky, měníme auta, měníme zásobníky, ale nikdy neměníme své kamarády!" Al Capone

neděle 19. dubna 2015

Another adventure ahead!

Tak to sice chvíli trvalo, ale teď už můžu s jistotou říct, že mě čeká další dobrodružství za hranicemi naší krásné, leč trochu nudné země. :-) Sice to nebude ani New York, ani America, ale přesto jsem za tuto příležitost ráda. O čem je řeč? Chystám se strávit sezonu v Turecku jako průvodkyně.

Jak jsem se k tomu dostala. Vlastně trošku náhodou, známý má známého, ten má známou ... :-) Ve zkratce, zjistila jsem od něj, že existuje tato možnost a že zrovna probíhá výběrové řízení na tuto pozici. Podmínkou pro udělení delegátského víza do Turecka je vystudovaný cestovní ruch, což mám, takže jsem to považovala za výzvu a velkou příležitost zkusit zase něco nového. Jela jsem do Prahy na pohovor a druhý den mi volali, že mě berou. Heureka. :-)

Od té doby už pár týdnů uplynulo a já mám plné ruce práce se zařizováním všeho potřebného. V první řadě je potřeba vyřídit vízum, což je naštěstí pouze formalita (zhruba to samé, co bylo s AP programem v Americe -- zastupuje mě agentura, resp. cestovní kancelář, takže není problém vízum získat). Jediné co je náročné pro mě, tak cesty do Prahy, ale aspoň se vždycky trochu podívám po městě a tak, jelikož jinak těch příležitostí moc nemám. :-)

Vyřizování ohledně víza mám tedy už za sebou a snad mi bude bez problémů uděleno. Mám si ho (opět v Praze) vyzvedávat začátkem května. A někdy kolem půlky května bych mohla odlétat.

Vůbec nevím, jaká tam bude situace s internetem. Měla by být dostupná wifi, tak doufejme, že bude, ale nebude to taková "flákárna" jako au pair pobyt, takže ani toho času tolik nebude, natož na psaní článků. Uvidíme, jestli se k tomu alespoň jednou za čas dostanu, myslím, že určitě bude o čem psát. :-)

Tak mi držte palce. :-)


neděle 18. ledna 2015

Článek o mém pobytu v USA

Tak se po delší době zase ozývám. Někteří z vás se ptají, proč jsem přestala psát a že je to škoda... Jelikož se aktuálně nacházím zpět v České republice a opravdu mi mé zážitky zde nepřijdou hodné toho, abych o nich psala na blog o svém au pair pobytu, přispívat jsem přestala. Ale nikdy neříkej nikdy, ráda bych se k blogu brzy vrátila, uvidíme, jak vše dopadne.

Ale!

Byla jsem oslovena provozovatelem blogu www.cestujeme-usa.eu, zda bych nebyla ochotná nějakým způsobem sepsat a shrnout své zážitky z pobytu v Americe. Samozřejmě jsem neměla nic proti a vznikl proto tedy článek, který byl dnes publikován. Přímo na článek se dostanete kliknutím na odkaz ZDE.

Tímto bych chtěla provozovatelům blogu poděkovat za oslovení, ráda jsem na jejich blog přispěla. Psaní mě baví a ráda jsem si zavzpomínala na své zážitky nejen z New Yorku. Doufám, že i vám, ostatním čtenářům, se bude článek líbit.

Přeji hezký zbytek víkendu!

úterý 1. července 2014

Konec au pair kariéry

Tak dlouho jsem vyhlížela světlo na konci tunelu, až se neskutečné stalo opravdu realitou - už je ze mě vysloužilá au pair v důchodu. :-)

Děcka odjely v sobotu na camp a já si po 18 měsících užívám zaslouženého volna. Musím říct, že i když mi občas samozřejmě lezly na nervy a měla jsem všech plné zuby, páteční loučení se neobešlo bez slz, přece jen to bylo naposledy, co se vidíme. I když jsme si řekli, že budeme in touch bla bla, ale tak znáte to, zřejmě to s tím zase tak horké nebude.

Do oficiálního konce programu mi sice zbývá týden, ale staří jedou na dovolenou, takže mě tady nic nedrží. Nestačila jsem se dneska divit, dotáhli si sami popelnice před barák a matka mi večer asi pětkrát textovala, jak moc děkuje, že jsem přes den uklidila atd. No, tak pořád mě ještě platí a navíc mě u sebe nechají bydlet, tak se ještě musím snažit, že. :))))

Ale jinak se teda snažím užívat posledních pár týdnů ve Státech. I když tady určitě nejsem naposledy, ale minimálně na nějakou dobu se přesunu do Evropy ...nebo dám šanci i jiným světadílům. :-) Co vše bude, je ve hvězdách, za posledních pár týdnů/měsíců se toho hodně událo a uvidíme, kam mě vítr zavane.

Vím, že jsem se několik měsíců neozvala a už jsem nepsala podrobné články o každém zážitku, který mě potkal, ale ... Nevím, nějak nebyl čas, nálada, někdy obojí zároveň. Teď mě ještě čeká nějaké to cestování, nějaké to užívání si léta, potom loučení, to bude ta nejsmutnější část. Ale tak vždycky je na co se těšit, zase to nesmím brát tak tragicky.

Nevím, co víc dodat. Určitě tady teď nebudu popisovat, co se dělo za posledních pár měsíců, kdy jsem články nepsala, ale přidám alespoň některé fotky, abyste o to nepřišli. :-)

I takové poklady se dají najít v New Yorku :-) Fotka je z března.

This is America - proč byste si měli sami krájet jabko, když už si ho můžete koupit nakrájené? :)))


Takhle nějak začaly naše výlety do Queensu - na svíčkovou a do českého obchodu :)


V českém stylu :)


Saturday night out! :)


Brooklyn Bridge Park


V dubnu jsem stihla i kurz na LIU, abych splnila požadavky agentury -- takhle nějak první den na campusu při obědě :-))


Víkend na campusu Long Island University



Nedělní chill v Queensu :)



To si tak jedete a před váma tohle ... :-)


...a nebo tohle? Náhoda? :-)



Queens one more time -- love this place!



Challenge accepted -- krabice jsem mimochodem tento týden odeslala, takže doufám, že se zase shledáme za nějakých 6 týdnů. :-)



Nejlepší pivo v Americe! : ))  

čtvrtek 27. února 2014

...ze života Američana.

Tak jsem se rozhodla sepsat pár vtipných historek, poznatků a podobně, co jsem v poslední době posbírala. :-)

1. Už jsem říkala, jak jsou zazobaní Američani naprosto zoufalí, když přijde na použití selského rozumu, případně lehké domácí opravy? :-) To, že tady mají na všechno lidi, jsem si tak nějak zvykla. Takže k nám chodí v létě sekat trávu, v zimě odhrnovat sníh. Jednou týdně uklízet. Měnit žárovky, pokud je potřeba. Instalovat pastičky na myši. Nákup nám taky vozí až do kuchyně (literally).

Legrace končí ve chvíli, kdy přestane fungovat televize. Úplně můžete pozorovat, jak jsou všichni nesví a nervózní. Takže první co uděláte - zvednete telefon a pozvete si někoho od kabelovky, aby to přišel zkontrolovat. A ten někdo pak přijde a zjistí, že to prostě jenom nemáte zapojené v zásuvce. :-)) A perla byla, když odcházel a říká: Můžu si vzít banán? Tak na něj koukám jak blázen a on mi vysvětluje: You know ... I am like a monkey, I just love bananas! Lol, no tak jsem se zasmála a vybavila ho na cestu banánem. :D

2. Další vtip byl, když jsme šly s Kristy do Harmonu - což je v podstatě taková drogerie. A jaksi jsme se zastavily u regálu s kondomy a začaly jsme - poměrně nahlas - diskutovat nad tím, jaký tady mají oproti Česku výběr a tak dále. A zastavila se u nás paní a hned samozřejmě klasická otázka: jakým jazykem hovoříte? :D A začala s námi probírat ty kondomy. Zabila to hláškou: You know ... even the old people fuck. A ukazovala na sebe. :D A nakonec jsem tak ze srandy na Kristy, jakou velikost teda bere. A ta ženská: Get the largest one and keep your fingers crossed. Šly jsme z ní do kolen! :D


A pak tady máme pár poznatků ze života Američana cestujícího po Evropě. :-))

Nejdřív jsem se zamyslela nad tím, když mi vykládal, jak ho v Evropě zarazilo, že se na některých místech musí platit za použití veřejné toalety. Do této doby mi to vůbec nedošlo! :D

Druhá věc, prý: šel jsem si koupit cigarety. A tak jsem u té pokladny, platím a začal jsem se shánět po sirkách, jakto, že mi je k těm cigaretám nedala. A ona pořád nějak nechápala, tak jsme se tam dohádali, nakonec mi teda krabičku podala a šel jsem pryč. Pak to vykládám kámošům a ti: But you have to pay for matches here. :D

Určitě je toho víc, ale tohle jen tak pro příklad, co mi bylo řečeno. :-)

čtvrtek 20. února 2014

New York Rangers vs. Edmonton Oilers

Tak jsem se po roce v USA dočkala a konečně dostala příležitost se jít podívat na pořádný hokej! :-)

Kristy měla lístky od svého HD, resp. ona svůj dostala jako dárek a naštěstí byl tak hodný, že jeden sehnal i pro mě. Výhoda byla v tom, že jsme měly naprosto luxusní místa v 17. řadě hned první sekce, takže skoro u ledu. Cena tomu odpovídala, ale vzhledem k tomu, že to bylo takhle "po známosti", tak jsem na tom ještě spoustu dolarů ušetřila.

Měla jsem trochu stresy tady s matkou. Už delší dobu dopředu jsem jí oznámila své plány - vzhledem k tomu, že ten hokej byl ve čtvrtek od sedmi, potřebovala jsem samozřejmě skončit o něco dřív. No nakonec jsme se dohodly, že mladší z basketu přiveze matka od její kamarádky, večeři měl přivézt tatík, já jsem mohla zmizet po čtvrté, abych stihla vlak do NYC v pět. All set. No a týden před hokejem mi matka do schedule napíše, že teda uvidíme, jak bude vypadat car pool na ten basket. Málem mě omývali.

Každopádně hokej. Nejlepší zážitek a přála bych to každému zažít! Neskutečná atmosféra. Vlastně ani nevím, co bych vypisovala, já myslím, že obrázky budou mluvit za vše. :-)

Trošku zamrzelo, že Rangers nakonec prohráli 1:2. Rozhodující gól navíc padl minutu a půl před koncem celého zápasu, takže je určitě škoda, že to nedotáhli alespoň do prodloužení.